Jako pavučina
Jako pavučina
Jak úžasnáje Boží moudrost a jak úžasné je to, že ji můžeme tak jasně poznat i na tom nejmenším z Božího stvoření! A Bůh nás může přivádět k poznání naprosto všude – např. i na záchodě!
Měli jsme na záchodě pavouka. Měl udělanou krásnou pavučinu, do které se však náhodně chytilo jen málo much. Proto jsem se rozhodla, že mu budu mouchy přidávat. Od té chvíle jsem lovila mouchy za něj a házela mu je do té jeho pavučiny. Vždy, když pocítil, že je v pavučině další sousto, rychle vyrazil, uchopil mouchu dřív než se mohla vyprostit a ve svém úkrytu ji snědl. Krásně rostl a sílil a bylo vidět, že už dokonce očekává toho člověka, který ho sytí – jakmile se otevřely dveře, už byl připraven vystartovat. To všechno až do dne, kdy byla při úklidu smetena jeho pavučina. On zůstal naživu ve svém úkrytu, ale neudělal si pavučinu novou. Od té chvíle slábl a slábl, protože jsem mu nemohla pomoci – mouchy nebylo kam házet J. Nakonec zemřel hlady a rozpadl se. Všimla jsem si jednoho dne, že je mrtvý, politovala jsem ho a myslela jsem si, že tím jeho příběh končí. Ale nebylo to všechno, co měl tento pavouk přinést světu!
Vždy znovu jsem si při vstupu na záchod všimla mrtvého pavouka a stále znovu mě něco nutilo přemýšlet o jeho osudu. Až přišlo náhlé poznání – ve chvíli, kdy jsem si pomyslela: „Proč vlastně musel zemřít?“, přišla odpověď od Boha: „Protože si neudělal novou pavučinu!“ No samozřejmě, pomyslela jsem si, to je přece jasné. A cítila jsem, že tato pravda neplatí jen pro pavouky. I nám dal Bůh k dispozici takovou „pavučinu“, do které můžeme „chytat“ Jeho dary! Stalo se to při našem znovuzrození a tou „pavučinou“ je víra! Dokud ji máme, můžeme od Boha přijímat vše, čím nás chce nasytit! Ucítíme chvění jejích „vláken“ a můžeme vyrazit pro potravu. Když to uděláme hned, protože už očekáváme pokrm od svého Pána, nestačí nám „uletět“ a my jej můžeme sníst v úkrytu svého srdce. Co se však stane, když Satan smete naši „pavučinu“? Mění se snad něco na to, že Pán má pro nás připravena další „sousta“? Vůbec ne! Ale bez naší „pavučiny“ víry je nemůžeme přijmout. Bůh je nemá kam „vhodit“. Proto se nám přihodí to, co se stalo tomu pavoukovi, pokud si nepostavíme novou pavučinu. Budeme slábnout a slábnout, až nakonec zemřeme a rozpadneme se. Nezůstávejte bez víry, když byla ta první porušena! Jste na tom lépe než ten pavouk – vám pomůže Bůh už i se stavbou nové „pavučiny“ víry, abyste nezůstali dlouho bez potravy.